KONEC VÁLKY VE ZVONKOVÉ NA ŠUMAVĚ……
8.5.1945 nastal klid zbraní a konec války.Při vstupu amerických vojsk očekávala tato vlajkovou výzdobu domů českými vlajkami, protože právě vstoupili na české státní území. Američanům bylo ze strany obce vysvětleno,že obec je přes 300 let ryze německá a že nikdy zde žádný Čech nebydlel.Teprve po přeskoušení na hřbitově a knih narozených byli přesvědčeni,že okrajové území ČSR je obydleno německými obyvateli.V den klidu zbraní a konce války byly od všech obyvatel vyvěšeny pouze americké vlajky.České úřední orgány přišly teprve později a převzaly správu obce. 2.června předali američané obec do civilní správy Čechům.Všichni Němci dostali potravinové lístky s přetiskem „Němec“ a všichni museli nosit na levém rameni bílou pásku s písmenem N
dřívější straničtí příslušníci NN (německý nacista).Rakouští státní příslušníci museli nosit poznávací znamení červeno-bílo-červené a mít u sebe prúkaz rakouského velvyslanectví v Praze.Dveře a okna nesměla být v noci uzavřena a od 21 do 06 hodin byl zákaz vycházení.Všechny cenné předměty musely být odevzdány Čechům. Jednotky SNB neprodleně obsadily obec Zvonkovou „V lesní domovině“ v Josefově Dole se ubytovalo asi 30mužů a tak posílilo Finanční stráž a četnictvo.Improvizovaných tanečních zábav se zůčastňovali dokonce čeští vojáci.Tu a tam docházelo k domovním prohlídkám, byl hledán německý armádní majetek.V hostinci Kari se stravovali čeští příslušníci četnictva i Finanční stráže,tak také český úřednický personál.Nebylo zjištěno žádné šikanování německého obyvatelstva ze strany Čechů,což je třeba dát do souvislosti z působením p.Richarda Franze,který jako rakouský státní příslušník bydlel v Josefově Dole č.14 od r.1900.On byl jako jediný v obecní radě (od r.1940) činný „Ne-Čech“ pověřen vydáváním potravinových lístků a vedl je až do
svého přesídlení v r.1948.Byl mezi českými úředníky znám jako nepolitická loajální osoba a těšil se velké důvěře všech německých obyvatel.Tímto si zde zasluhuje ocenění.Jeho lidské argumenty oproti úřadujícímu českému komisaři ve Zvonkové byly přesvědčivé. Četné nařízení z Krumlova,bylo zde plněno pouze sporadicky, pročež tento komisař na popud jednoho českého kolegy byl zbaven úřadu.Richard Franz znal přes 40let všechny obecní záležitosti a proto byl zván českou stranou vždy k poradám.Například z vazby přechodně propuštěnému vedoucímu školy p.Pascherovi byl nabídnut útěk do Rakouska,aby se vyhnul dalšímu zatčení .Tato pomoc k útěku byla však p.Pascherem odmítnuta s argumentem jeho neviny. Pan Pascher byl znovu po 14 dnech zatčen a v českém vězení zemřel násilnou smrtí. Pan Franz mnoha osobám sdělil vždy včas jejich vysídlení(vyhnání).tak mohli tito ještě zavčas svůj cenný majetek ještě zavčas odnést přes hranice,nebo utekli sami před násilným vyhnáním.Tato sdělení byla důvěrná a pro Richarda Franze velmi riskantní.Na shromaždištích uprchlíků u „Kreuzwirta“ve Zvonkové a u „expedice“ v Josefově Dole bylo ještě mnoho cenných věcí,odebraných českými orgány tajně vráceno zpět p.Franzem majitelům,aniž by bylo české orgány napadlo, neboť nebyla vedena evidence odebraných předmětů. Jeho působení probíhalo v klidu a bylo postiženými dodatečně jenom málo nebo vůbec neoceněno.Toto zasluhuje být zapsáno!
Dne 1.srpna 1945 ztratila Říšská marka svou platnost jako platidlo a došlo k rozdělování německého majetku.V podzimích měsících zahájila pošta opět svou činnost,ale pod českou správou.Staré poštovní razítko zůstalo v používání, protože jméno obce Glöckelberg je do češtiny nepřeložitelné.Později,11-
Zdroj E.Hable
„Aby se někdo nedomníval, že jinde na Šumavě byli Němci hodní, mírumilovní, kteří nepropadli henleinovskému fanatismu, kteří by nechtěli přičlenit Sudety k Velkoněmecké říši, to by se velmi mýlil. Důkazem je toho zápis i v kronice z jiné části Šumavy. V obci Srní, ve dnech 23. září, kdy prezident Beneš vyhlásil všeobecnou mobilizaci, byly již dvě třetiny obyvatel v sousedním Bavorsku. Odcházeli již v květnu, aby se vyhnuli mobilizaci v českém vojsku a s nimi byla odehnána i celá stáda dobytka za hranice. 29. září podle rozhodnuti čtyř mocností v Mnichově odstupujeme Němcům naše hraniční území. 30. září prchají v noci poslední Češi z obce Srní.
Nechme ale promluvit kroniku obce Srní. Citujeme doslovně:“Když 1. října opustilo několik málo zbývajících lidí své úkryty, jakou radost nám připravil milý Bůh a milovaný Vůdce, jaké oddechnutí být zase volni, vzduch byl čistý! Za velkého nadšení a volání díků dorazily 2. října první oddíly německé branné moci. V několika dnech se vrátili všichni uprchlíci domů, byl oslavován příchod armády, bylo vidět kolik lidí bylo za hranicemi. Byla sloužena slavnostní mše, potom byly všechny české obrazy i vlajky spáleny na náměstí. S Čechy uprchl poštmistr a starosta Webinger, největší zrádce, se svou ženou proklatou a několik lidí, které Webinger přemluvil, do Českého území. Češi jej však vrátili zpět. Zrádci našli svůj trest. Přišli do Dachau, do výchovných zařízení. 4. prosince byly doplňující volby pro Němce ze Sudet do Říšského sněmu. Náš milovaný Vůdce byl zvolen 100 % ano. V naší obci nebyl žádný hlas proti, v Sudetech bylo 98,9 % hlasů pro. Jako všude, tak i zde byly zřízeny oddíly SA, SS, NSKK, HJ a jiné. Konečně po dvaceti letech zotročení jsme zase svobodnými německými občany, máme zajištěnou mateřskou řeč, jsme osvobozeni od českých škol…“